Třetí říše na drogách: Když Pervitin poháněl německý Wehrmacht

Pervitin dnes známe jako pouliční drogu. Ve 40. letech ho však v tabletách odebíraly německé ozbrojené síly a návyková látka sloužila vojákům coby povzbuzující prostředek

Firma Temmler vyráběla pervitin pro Wehrmacht i Waffen-SS po celou válku. Ještě koncem roku 1944 u ní armáda objednala další čtyři miliony tablet. 

Firma Temmler vyráběla pervitin pro Wehrmacht i Waffen-SS po celou válku. Ještě koncem roku 1944 u ní armáda objednala další čtyři miliony tablet. 

Dělnice firmy Temmler ukládají pervitin ve vojenských baleních do přepravních beden. Jen v roce 1940 si armáda objednala 35 milionů tablet.
Spotřebitelské balení pervitinových tablet. Prostředek bylo možné zakoupit také v injekčních ampulích.
Reklama farmaceutické firmy Temmler popisuje, proti jakým neduhům má pervitin účinkovat.
Opuštěná budova laboratoří firmy Temmler v Berlíně-Tempelhofu, kde se vyráběl veškerý pervitin pro německou armádu.

Vědci dali chobotnicím extázi. A byla to pořádná party!

Chobotnice mají v genomu gen pro přenašeč serotoninu, který hraje klíčovou roli v působení extáze. Pozoruhodné experimenty potvrzují, že funguje stejně jako u lidí. Kdyby měly chobotnice dýdžeje, tak by protančily celou noc.
Chobotnice dvouskvrnná, za normálních okolností samotář. Kredit: Tom Kleindinst.

Chobotnice dvouskvrnná, za normálních okolností samotář. Kredit: Tom Kleindinst.

Před pár lety byste takový výzkum nečekali. A pokud se nějaký takový experiment uskutečnil, což není tak úplně vyloučené, tak se o tom nikdo nedozvěděl. Teď je ale jiná doba. Ve Státech se už tak neválčí proti drogám a úřady, vědci i grantové agentury vzali celou řadu takzvaně rekreačních drog na milost. Najednou se experimentuje a pomalu zjišťujeme, co všechno se s nimi vlastně dá dokázat. Některé experimenty jsou až takové, že se vám zatočí hlava. A ještě zajímavější jsou jejich výsledky.

Gül Dölen. Kredit: Johns Hopkins University.

Gül Dölen. Kredit: Johns Hopkins University.

 

Eric Edsinger z amerického centra Josephine Bay Paul Centre for Comparative Molecular Biology and Evolution společně s kolegyní Gül Dölen z Univerzity Johnse Hopkinse se s tím moc nemazali. Prostě vzali klasickou taneční extázi, čili MDMA, a dali ji chobotnicím dvouskvrnným (Octopus bimaculoides). A chobotnice se začaly nadšeně objímat. Úplně stejně jako lidé, kteří s extází protancují celou noc pod hvězdami.

Chobotnice by extázi ocenily. Kredit: US Government.

Chobotnice by extázi ocenily. Kredit: US Government.

Musela to být dobrá party, kterou časopis Current Biology ocenil publikací. Ale nejen to. Aby tohle správně vyznělo, tak je dobré vědět, že chobotnice jsou sice ohromně inteligentní a šikovné, ale jsou to také měkkýši s podstatně odlišně stavěnou nervovou soustavou, které od nás dělí více než 500 milionů let evoluce. Rovněž je fajn vědět, že chobotnice jsou obvykle ryzí asociálové, kteří by raději umřeli, než aby se s někým družili. S výjimkou krátkého období rozmnožování se chobotnice zásadně straní všech ostatních, včetně jiných chobotnic. Ale extáze, jak se zdá, si ze stovek milionů let evoluce nic nedělá.

Jak vůbec může někoho příčetného napadnout dát chobotnicím extázi? Ve skutečnosti jde o sofistikovaný výzkum nervové soustavy, na jehož počátku bylo přečtení genomu chobotnice dvouskvrnné v roce 2015. Genetici totiž v genomu této chobotnice objevili gen Slc6A4, který kóduje takzvaný SERT, čili přenašeč molekuly klíčového neurotransmiteru serotoninu. Tahle látka má doslova magický účinek na celý lidský nervový systém a podílí se na utváření nálad a pocitů. Právě serotonin hraje stěžejní roli v navození pocitů štěstí nebo naopak stavu deprese.

SERT je zároveň hlavním místem, na které se váží molekuly extáze. Vědci očividně nemohli odolat a museli vyzkoušet, co se stane, když zarytě asociální chobotnice dostanou extázi. Nejprve dali chobotnice dvouskvrnné chované v zajetí do společných nádrží a sledovali, co se bude dít. Samci se navzájem vyhýbali jako čert kříži. Kontakty mezi samci a samicemi sice oproti očekávání nějaké byly, ale vždy se omezovaly na opatrné doteky jediným chapadlem. Rozhodně to nebyla žádná přátelská sešlost.

Když Edsinger s Dölenovou přidali do vody k chobotnicím extázi, tak došlo ke dramatické proměně. Chobotnice se začaly náruživě objímat chapadly po celém těle a jejich doteky nebyly nijak agresivní, ale naopak zvědavé. Jak je vidět, i na transportér serotoninu SERT chobotnic se spolehlivě váže MDMA. Badatelé usuzují, že chobotnice jsou vlastně původně naprogramované na společenský život. Z nějakého důvodu je ale jejich sociální chování zablokované, s výjimkou období, jako je páření.

 

Vědce fascinovalo nejen to, že extáze na chobotnice funguje velmi podobně, jako na lidi. Pozoruhodné bylo, že navzdory velice odlišnému nervovému systému, funguje na chobotnice dávka extáze, která je velmi podobná dávkám u lidí či laboratorních hlodavců. Jak se zdá, tak se chobotnice asi stanou novými laboratorními zvířaty pro testování lidských léků.

 

osel.cz

Legendárni Diablo sa dočká seriálu

Jestli nějaká hra nepotřebuje ani na televizním webu dlouhé představování, tak je to počítačová legenda jménem Diablo. Slavná pařba je tu s námi už přes 20 let a bezpochyby patří mezi největší klasiky RPG žánru a ani řadu let od vydání třetího dílu fanoušků rozhodně neubylo. Tato značka je zkrátka stále silná, a tak se ji rozhodl ulovit Netflix pro jednu ze svých chystaných herních adaptací.

 

Tentokrát se ale tvůrci nevydají cestou epické hrané fantasy, ale brutálního animáku. Diablo by se tak mělo stát animovaným seriálem, v němž stejně jako v herní předloze půjde o poražení titulního Pána hrůzy. A jelikož sázka na kreslenou kartu vyšla Netlixu už u adaptace Castlevanie, nevidím důvod, proč by jim to nemohlo vyjít znovu. Projekt pak dostává na starosti scenárista chystaného Hellboye Andrew Cosby, jenž navíc slibuje nekompromisní rating R. A něco mi říká, že u této verze budou fanoušci brečet méně, než kdyby došlo na hranou variantu.

kreslené a poriadne temné, z toho neco môže byt 😉

Ďalšia strana »