Sennheiser HD 820 je zázrak zvukového inženýrství, německá firma zkrotila hudbu za sklem

  • Nejlepší sluchátka značky Sennheiser snoubí uzavřenou konstrukci se vzdušným zvukem.
  • Ve své kategorii nemají HD 820 přímou konkurenci, jsou naprosto univerzální a skvělá.

 

Nejhorší na skutečném high-endu je, že si ho mohou dovolit jen opravu bohatí lidé. Dokonalé reprosoustavy s celým hudebním řetězcem vyjdou i na miliony. Na zvuk v hodnotě rodinného domku tak těžko ušetří i ten největší milovník hi-fi. Naštěstí jsou tu sluchátka, která luxusní zvuk pro jednoho nabízejí v cenách nižších minimálně o dva řády – jako HD 820 od Sennheiseru.

Nejvyšší řada audiofilských sluchátek HD 820 se začne prodávat v červnu za 60 tisíc korun. Pro většinu lidí se špunty přibalenými k mobilu je to šílená částka. Ve skutečnosti je to vlastně levné. Zjednodušeně řečeno taková sluchátka zahrají podobně jako reprosoustavy za milion, navíc kvůli nim není nutné vybudovat poslechovou místnost se zpevněnou podlahou.

Futurismus místo elegance

Sennheiser je německá rodinná firma, ve které o funkcích ani designu výrobků nerozhodují komise nebo rozsáhlé testy. Díky tomu má firma používá různé designové prvky, ale sluchátka Sennheiser mají vždy unikátní vzhled. U audiofilské řady sluchátek před lety kralovala dekadentní elegance. Sluchátka HD 600 Avantgarde měla povrchovou úpravu, která připomínala mramor. Nová generace s osmičkou na začátku vyvolala při svém představení pozdvižení. Design sluchátek byl industriální, futuristický a překvapivě výrazně plastový.

valitní polykarbonát ale vyhovoval zvukovým inženýrům svou pevností, nízkou hmotností i dalšími vlastnostmi. A celokový vzhled sluchátek se opíral o funkčnost. Netradičně řešené mušle i hlavový most měly jediný cíl – zajistit maximální pohodlí spolu s optimálními zvukovými vlastnostmi.

HD 820 pokračují v nastoupeném trendu. Velké mušle mají plastovou konstrukci, pohodlně obejmou i sloní uši a ručně šité náušníky dobře sedí na tváři i spáncích a bez zbytečného přítlaku dobře izolují od okolí. K izolaci samozřejmě nestačí pouhé náušníky. HD820 se od svých předchůdců liší konstrukcí. Místo otevřené ozvučnice překryté kovovou mřížkou mají kryt z tvrzeného skla Gorilla Glass.

Volba průhledného materiálu je zajímavá z pohledu designu i symbolicky. Průzračné sklo má evokovat i průzračně jasný a prostorový zvuk, který je obvykle spojený právě s otevřenou konstrukcí mušlí. Designově je to jednodušší – Gorilla Glass je pevné, odolné a zároveň nebrání v pohledu na samotné dynamické měniče, na které je německá firma pyšná.

Zvuk, který popírá/obchází fyzikální zákony

Hlavním prodejním argumentem sluchátek Sennheiser HD 820 je příslib zvuku, který se vyrovná otevřeným sluchátkům, specificky vlastnímu modelu HD 800 S. Pro audiofily to zní jako bulíky věšené na nos. Všichni ví, že skutečná audiofilská sluchátka vyžadují otevřenou konstrukci, aby se vzduch rozpohybovaný kmitajícím membránou měniče neodrážel zpět a nevytvářel nechtěnou plechovkovou ozvěnu. Uzavřená sluchátka se berou jako kompromis, pro situace, kdy je nutná lepší izolace od okolí, ať už kvůli odrušení okolního prostředí nebo omezení vyzařování zvuku do okolí.

Sennheiser se ale pochlapil. Už první setkání s novými sluchátky na veletrhu CES ukázalo, jak blízko se německá firma dostala. Nová sluchátka jsem poslouchal 10 minut, užíval si skvělý zvuk i v nepřátelském prostředí hlučného výstaviště, a pak pochválil pevnější basy inženýrovi ze Sennheiseru. Jeho reakce mě trochu zmátla: „není to špatné na uzavřená sluchátka, co“? Při poslechu mě ani nenapadlo, že jde o sluchátka s uzavřenou konstrukcí. A to jsem ve frontě na vyzkoušení novinky, o které jsem v té chvíli neměl žádné informace, poslouchal půl hodiny dosavadní vrcholný model značky HD 800 S.

Krátký poslech na CESu a následně na Audio Video Show v Praze je ale něco jiného, než když máte možnost otestovat sluchátka v domácím prostředí se vším komfortem, a hlavně s vlastním výběrem hudby i s různými zdroji zvuku, respektive zesilovači. Spolu se sluchátky jsem na test dostal i zesilovač Senneheiser HDV 820. Už jeho název prozrazuje, že jde o zařízení postavené na míru novým sluchátkům, ale nejen jim. Kromě toho jsem ale pro srovnání vyzkoušel i lidovější zdroje zvuku – starý osvědčený Asus Xonar a malou ale šikovnou MiIA od Pro-Jectu, která mi doma pohání sloupové reprosoustavy Wega 78. Údajně lze HD 820 krmit i telefonem LG V30, který má integrovaný výkonný zesilovač srovnatelný s kapesními zesilovači – v takovém případě se ale baterka telefonu vyčerpá během dvou hodin.

Při testování jsem poslouchal hudbu ve FLACu, z audio CD i zkušební skladby ve studiové kvalitě a streamovanou muziku ze služeb Tidal a pro porovnání i ze Spotify. Po hodinách a hodinách soustředěného poslechu je zřejmé, že první dojem byl správný. Sennheiser zvládl téměř dokonale obejít fyzikální omezení uzavřené konstrukce. Díky konklávnímu tvaru krytů z tvrzeného skla a svádění odraženého zvuku do tlumícího pásu kolem mušlí nedochází ke vzniku ozvěny nebo rušení reprodukce. Prostorovost zvuku je na skvělé úrovni. Na trhu nepochybně jsou sluchátka s větším prostorem, ani HD 800 S není v tomto ohledu rekordman, celkové vyznění zvuku ale patří k absolutní sluchátkové špičce bez ohledu na cenu.

Od klasiky k taneční hudbě

Nejvíce času jsem strávil poslechem jazzu, který přeci jen patří k nejnáročnějším a nejrozmanitějším žánrům. Skladby Diany Krall a Rebeccy Pidgeon mám naposlouchané na desítkách různých párů sluchátek a mám je k dispozici jak na CD tak některé skladby i ve studiové kvalitě (formát DSD), navíc jsou i na Tidalu.

Nejde přitom říct, že bych při poslechu na HD 820 zažil zjevení. Alba Girl in the Other Room od Diany Krall nebo Raven od Rebeccy Pidgeon používají často výrobci high-end reprosoustav při prezentacích na veletrzích i poslechových místnostech. Nevybavuji si ale, že bych někdy slyšel lepší podání svých oblíbených skladeb. Pohodlné křeslo a sklenička burbonu jako volitelný doplněk k poslechu dojem ze skvělého zvuku ještě zvyšují ve srovnání s chladným prezentačním prostředím.

Příjemné hlasy obou interpretek mají v podání Sennheiser HD 820 lidskou hřejivost, znějí naprosto přirozeně, intimně. Na albu Diany Krall Live in Paris dostávají vyvážený prostor všechny nástroje, od basy až po jemné metličky na bicích. Perfektní vyladění zvuku ukazuje i skladba All or Nothing at All z alba Love Scenes, kde víceméně zní jen hlas Diany Krall a podkresová basa. Mráz po zádech mi běhal při poslechu skladby Grandmother od Rebeccy Pidgeon. Klavír, metličky a naléhavé fantastické vokály… jednoduše audiofilské nebe.

Dynamiku HD 820 jsme si otestoval na Ravelově Boleru, tentokrát v hi-res formátu v podání Berlínské filharmonie. Od prvních taktů s flétnou a malými bubínky přes saxofony a lesní rohy až po závěrečnou explozi s tympány a žesťovou sekcí byla reprodukce strhující. Opakování motivu dávalo ideální příležitost porovnávat vyvážení zvuku a lokalizaci nástrojů.

HD 820 ale nejsou vhodné jen na klasickou hudbu nebo jazz. Ony si stejně dobře poradí i s moderními žánry. HD 820 mají příjemné ladění, které se mírně odchyluje od neutrálního analytického projevu a dává vyznít i basům. Moje oblíbená skladba Royals od Lorde měla basů přesně tolik, kolik mít má. Skladba díky tomu byla stejně chytlavá jako na basověji laděných sluchátkách nebo reprosoustavách, jen zněla kultivovaněji. Totéž platí pro All about the Bass od Meghan Trainor. Žádná unylá odrhovačka jako v české parodii v podání Ewy Farné, ale rozpustilá skladba s výborným podáním.

prevzate z technetu

2 comments on Sennheiser HD 820 je zázrak zvukového inženýrství, německá firma zkrotila hudbu za sklem

  1. noooo, neviem, neviem ze kto skor tento rok oslavuje take ze okruhlejsie narodky… cize, petko v ciernej farbe si ich poprosim 😀

Pridaj komentár

%d blogerom sa páči toto: